O závodu

RAIL tour je závod 3–5 členných týmů, které se smí přesouvat pouze pěšky nebo kolejovými vozidly. Smyslem závodu je v jeho průběhu dobývat checkpointy a získat co největší počet bodů. Během necelých 5 dní ujdete přes 100 km, navštívíte spoustu krásných míst České republiky a pohraničí a budete se tam chtít někdy vrátit. Pro umístění na předních příčkách není až tak důležitá fyzická zdatnost, ale spíše strategie, dobrý navigátor, podpora fanoušků, motivace a odhodlání táhnout za jeden provaz. Zažijete adrenalin, chvíle nadšení, zábavu, ale i zklamání, bolest a totální vyčerpání. Ačkoliv budete soupeřit s ostatními týmy, nezapomenete na to, že jste všichni přátelé, a v případě potřeby si i vzájemně pomůžete. Ani eventuální prohra Vám nezkazí dojem ze získaných zážitků na celý život. RAIL tour budete nenávidět, nebo se stane Vaší srdeční záležitostí a budete souhlasit s ostatními, že to prostě nejde nejít.

Pohledem účastníků…

Akvamarínoví
photo reviewer

Vendula Špačková

Účastnila se: 2019–2021

Sepsala: 2020

Po loňských skvělých pocitech ze závodu jsme se i letos do soutěže přihlásili. Do soutěže jsme šli jako průměrně zdatní turisti, kteří si to chtějí užít minimálně tak jako loni a s cílem umístit se do 10. místa. Myslím, že budu mluvit za všechny, když za nejlepší zážitek označím předpůlnoční běh na Fajtův kopec ve VelMezu, kde nám šlo o dosažení 6. checkpointu k dosažení bonusu a my to zvládli ještě s několika minutovou rezervou. Adrenalin v žilách a pohled na osvětlené město to vyvážil. Nejhorší okamžik? Za mě mám vcelku jasno. Po celodenním lopotění na přímém sluníčku jižní Mo­ravy, kdy teploty stoupaly nad 30 stupňů, nás če­kal noční pochod NEKONEČNÝM! Starým Jičínem na hradní věž. Nohy už odmítaly jít, zachránil to až 2hodinový spánek na nádraží a už ani bezdomovci lovící u nás poklady z popelnic nás nijak nevzrušo­vali. Krásnou tečkou pro nás bylo perfektní umístě­ní a pocit, že jsme to zvládli a zároveň si to užili. 🙂

Ametystoví
photo reviewer

Pavel Severa

Účastnil se: 2020

Sepsal: 2020

O RAIL tour jsem slyšel již dávno, ale nějak jsem si říkal, že takovou šílenost nemám zapotřebí. Jenže okolo mě se o RT mluvilo víc a víc. Až jsem neodo­lal a označení jubilejní desátý ročník už mě nene­chal klidným, tak jsem si řekl: "teď nebo nikdy". Na­štěstí jsem měl kamarádku, která s RT má bohaté zkušenosti jako účastnice i jako navigátorka, při­mluvila se za mě v týmu a já mohl vyrazit na týmo­vý seznamovací výlet. Jejich výhružky "předloni jsme naspali celkem 6 hodin" atd. mě nechávaly klidným. Přežil jsem výcvik do aktivních záloh, to­hle už bude hračka. Přesto jsem tajně doufal, že nebude tak zle… Zobrazit celý text

Červení
photo reviewer

Kateřina Kuzbová

Účastnila se: 2020

Sepsala: 2020

"ČERVENÍ vypadají jako hodně mladí a spíše bu­dou sbírat zkušenosti. Jeví se jako pohodáři, co si chtějí závod hlavně užít. Právě tyto pohodáři ale dovedou někdy překvapit." Bylo o nás napsáno v RAIL tour analytics. A víte co... Vlastně jste měli docela pravdu. Do závodu jsme opravdu šli přede­vším s tím, že to nechceme moc hrotit, užijeme si to a získáme zkušenosti do příštích let. Zkušeností a poučením číslo jedna ale rozhodně zůstává: na nádraží se jezdí zásadně tramvají – ne pěšky! Protože ono běžet na vlak, který nám jel za asi 10 minut, a vidět okolo jezdit tramvaje plné ostat­ních týmů byla docela sranda, kterou si příště mile rádi necháme ujít. Víme, že náš start nebyl úplně nejlepší a že jsme se tím propadli hned na začát­ku. Každopádně naše heslo "pojedeme hlavně na pohodu" šlo s přibývajícím adrenalinem trochu stranou a možná jsme se navzájem hecovali víc, než jsme měli původně v plánu… Zobrazit celý text

Safíroví
photo reviewer

Anna Vávrová

Účastnila se: 2018–2021

Sepsala: 2019

Zážitkem dobrým (a taky pochvala pro organizáto­ry) bylo oproti loňsku fungování GPS, takže závod dostal zase trošku jiný rozměr. Pak jsem si hodně užila chytání páva. Na druhou stranu bonusové úkoly předchozí ročník mě bavily více. Závodu jsem se zúčastnila, protože loni nás to bavilo a chtěli jsme vidět, jestli dokážeme vylepšit skóre (letošní 3. místo se už bude vylepšovat těžko 😀). Mým nejhorším zážitkem byla smrtící cesta po­slední den do Moravičan. 😀

Smaragdoví
photo reviewer

Václav Divila

Účastnil se: 2021–2022

Sepsal: 2021

Velmi se mi líbil fakt, že i když se člověk snaží se­bevíc, tak je tady ještě "vyšší moc", kterou neovliv­ní, jako například odjezdy vlaků. Tudíž nejde jen o zdatnost, ale hlavně o strategii, se kterou tým bojuje a pokouší se sžít s těmito silami. Do závodu jsem se dostal víceméně náhodou. Asi 14 dnů před startem mi zavolala kamarádka, jestli nechci jet. A já, protože mám rád spontánní akce, do toho šel.

Borůvkoví
photo reviewer

Tomáš Zimmerhakl

Účastnil se: 2016–2022

Sepsal: 2022

Ročník 2022 byl šílený. Obvykle stíhám zapisovat malý deníček, kam píšu, kde jsme byli, jakými vla­ky jsme jeli a kolik za to bylo bodů. Nic z toho jsem letos nezvládl. Naši navigátoři generovali tak pe­kelný plán, že jsem po každém návratu z check­pointu zvládl akorát vyměnit ponožky a najíst se. První noc jsme šli Chřiby a po 21 kilometrech chů­ze jsme se těšili na 1 hodinu ve spacáku. Jenže v 1:58 pípnul mobil a hlásil: "Máme pro vás neod­mítnutelnou nabídku 44 bodů. Ale naklusejte do Kyjova." Tak jsme šli! Protáhli jsme si hory na 31 km a ve 3:50 dorazili na nádraží do Kyjova. Vlak jel asi o půl hodiny později, takže jsem spacák ani nevy­táhl. Při takové námaze mi ke štěstí stačí málo – kromě průběžného umístění v TOP3 řadím mezi nejhezčí zážitky točené pivo na Kolštejně, noční procházku po hvězdárně v Ondřejově, návštěvu jí­delního kupé v expresu do Chocně nebo ranní vý­hledy z dvojrozhledny na Hraničním vrchu.