O závodu
RAIL tour je závod 3–5 členných týmů, které se smí přesouvat pouze pěšky nebo kolejovými vozidly. Smyslem závodu je v jeho průběhu dobývat checkpointy a získat co největší počet bodů. Během necelých 5 dní ujdete přes 100 km, navštívíte spoustu krásných míst České republiky a pohraničí a budete se tam chtít někdy vrátit. Pro umístění na předních příčkách není až tak důležitá fyzická zdatnost, ale spíše strategie, dobrý navigátor, podpora fanoušků, motivace a odhodlání táhnout za jeden provaz. Zažijete adrenalin, chvíle nadšení, zábavu, ale i zklamání, bolest a totální vyčerpání. Ačkoliv budete soupeřit s ostatními týmy, nezapomenete na to, že jste všichni přátelé, a v případě potřeby si i vzájemně pomůžete. Ani eventuální prohra Vám nezkazí dojem ze získaných zážitků na celý život. RAIL tour budete nenávidět, nebo se stane Vaší srdeční záležitostí a budete souhlasit s ostatními, že to prostě nejde nejít.
Pohledem účastníků…
Ametystoví
Pavel Severa
Účastnil se: 2020
Sepsal: 2020
O RAIL tour jsem slyšel již dávno, ale nějak jsem si říkal, že takovou šílenost nemám zapotřebí. Jenže okolo mě se o RT mluvilo víc a víc. Až jsem neodolal a označení jubilejní desátý ročník už mě nenechal klidným, tak jsem si řekl: "teď nebo nikdy". Naštěstí jsem měl kamarádku, která s RT má bohaté zkušenosti jako účastnice i jako navigátorka, přimluvila se za mě v týmu a já mohl vyrazit na týmový seznamovací výlet. Jejich výhružky "předloni jsme naspali celkem 6 hodin" atd. mě nechávaly klidným. Přežil jsem výcvik do aktivních záloh, tohle už bude hračka. Přesto jsem tajně doufal, že nebude tak zle… Zobrazit celý text
Karamelkoví
Kateřina Matušinská
Účastnila se: 2020–2021
Sepsala: 2021
Letošní ročník byl náročnější než ten první, protože jsme neustále řešily třetí osobu našeho týmu. Nakonec jsme ale našly třetího mužského závodníka do našeho týmu. Ovšem toto také způsobilo naši slabinu, kterou byl nesoulad našeho týmu. Přesto jsme vše překonali a obhájili krásné 19. místo. Možná nás uvidíte i za rok, ale opět v jiné sestavě 😀.
Limetkoví
Bedřich Bolf
Účastnil se: 2015–2021
Sepsal: 2019
Při dnešním dalším nekonečném cestováním vlaky jsem si vzpomněl na RAIL tour při snad nejzoufalejším momentě roku 2019. Podobným místem, které navrací emoce, jako se roku 2015 staly Kralupy nad Vltavou poté, co jsme se "přetlačovali" o bezpečné místo v nedalekém parku s místními spoluobčany, a zároveň stejně uklidňujícím pocitě, když ve 04:00 znovu otevřeli nádražní budovu, se stal náš nešťastný výstup z vlaku ve Lhotce nad Bečvou. Doslova jsme vyskočili z vlaku, aniž bychom si při podvečerním světle zkontrolovali, kde vystupujeme, a ani prosba na kolenou nezastavila už odmávnutý vlak. Uklidňující pocit nastal až po zmapování situace a zjištění, že není celý závod ztracen, ale že jsme v dohledové vzdálenosti Val. Meziříčí, takže "jen" ztratíme čas pro tolik důležitou regeneraci. A říkáte si, co se dělo ty roky mezi tím? Tak tedy postupně, 2016 (pokus o utonutí v místě brodu "ve vodě po kolena"), 2017 (noční strmý sestup Pálavy a následný přechod hráze Nové Mlýny) a 2018 (přechod vojenského újezdu Brdy bez vody). RAIL tour – nezažiješ, neuvěříš!
Fialoví
Kateřina Šálková
Účastnila se: 2020–2021
Sepsala: 2021
Mám ráda přírodu, památky, chození pěšky, ježdění vlakem, dobrodružství a lidi, kteří jsou podobně blázniví jako já. RAIL tour je hodně silný koncentrát toho všeho nacpaný do nezapomenutelných pěti dní v roce. Skoro po měsíci na závod pořád vzpomínám a to nejen díky zlobivým kolenům a přetrvávajícímu pocitu nedospání 😀
Banánoví
Adam Čerbák
Účastnil se: 2021
Sepsal: 2021
Na tohle dobrodružství se člověk těší už dlouho před startem a již v cíli myslí na další ročník.
Rodonitoví
Barbora Lišková
Účastnila se: 2019–2021
Sepsala: 2019
RAIL tour jsem se zúčastnila, protože to znělo jako zajímavý způsob, jak vyplnit volný čas o prázdninách. Je na něm super, že člověk se dostane do míst, kam by se jen tak nepodíval, a často i třeba v časy, kdy by ho jindy ani nenapadlo někam vyrazit, jako třeba za východu slunce nebo uprostřed noci. Jeden z nejlepších zážitků vůbec bylo přespání v Táboře v městském parku, když nám ujel poslední vlak z města. A pak třeba lezení v noci na mokrou vyhlídku v Jizerských horách s nádherným výhledem na město pod ní (i když vzhledem k tomu, jak byla mokrá, se nám zpočátku moc nechtělo nahoru). Nejhorší bylo, když jsme přešli Jizerky za 4,5 hodiny, a to nás úplně odrovnalo na celý zbytek dne. Výkon dobrý, ale pak jsme měli problém se hýbat.
